Hanna...in love...

Duben 2007

Životní láska...

29. dubna 2007 v 10:26 | Hanna |  O mně beze mě
K nevíře, jak moc ji miluji. Jak se mi po ní stýská. Jak šíleně se na ni těším.
Toužím po tom slastném okamžiku, až mé tělo se jí dotkne...
Ty mé milované, nejúžasnější, hnízdečko lásky...postýlko...

Zákon...

29. dubna 2007 v 0:35 | Hanna |  Výkřiky do tmy
...je nejlepší...když přijdete z hospody a máte na něco chuť...že doma se to něco najde...to takhle, když přijdete z hospody na kolej...tak tam nic takovýho neni :))

Než se vrátí...

28. dubna 2007 v 17:51 | Hanna |  si piš...
Den za dnem utíkal jak o závod. Ona tam den co den chodila a čekala,
že se objeví a že všechno bude tak jako dřív. Den za dnem utíkal a ten kámen,
na kterém seděla se ani nehnul. Pořád tam stál. Slunce od něj odráželo své paprsky,
kapky po něm stékaly a on nehnutě čekal. Čekala i ona. Oba dva čekaly.
Bylo to místo pusté, tiché, velmi smutné. Ale jí se to místo líbilo. Tam den co den seděla
na kameni, který čekal a čekala s ním. Každý den, který utíkal jak o závod, čekaly.
Čekaly tam od toho dne, kdy je opustil a budou čekat dál. Každý den,
který jim spolu uteče jak o závod. Každý den budou čekat, než se vrátí.

vypadal jako kdyby...

28. dubna 2007 v 11:55 | Hanna |  Fotešky
natáhl brka...

jak prosté, že...

14. dubna 2007 v 12:25 | Hanna |  books
"Sami jistě cítíte, že to, co cítíte dnes, jste necítili včera, a to, co jste cítili včera, necítíte dnes, ale budete to cítit zase třeba zítra; zatímco to, co ucítíte pozítří, jste možná ještě vůbec nikdy nepocítili!Cítíte to? A není těžké pochopit, že ti, kteří dnes chápou jen dnes, jsou jen jiným vydáním těch, kteří včera chápali jen včera, zatímco, jak víme,je nutno dnes chápat i tak nějak to, co bylo včera, protože nikdo neví, jestli to náhodou nepřijde zase zítra! Pravda je stejně složitá a mnohotvárna, jako všechno na světě - magnet, telefon, Branislavovy verše, magnet - a všichni jsme tak trochu to, co jsme byli včera, a trochu to, co jsme dnes; trochu to i nejsme; všichni vůbec pořád tak trochu jsme a pořád tak trochu nejsme; někdo víc jsme a někdo víc nejsme; někdo jenom jsme, někdo jsme jenom a někdo jenom nejsme; takže žádný z nás úplně není a každý zároveň není úplně; a jde jen o to, kdy je lépe víc být a míň nebýt a kdy je naopak lépe míň býta víc nebýt; ostatně ten, kdo příliš je, může brzy vůbec nebýt, a ten, kdo za určité situace umí do jisté míry nebýt, může zas o to lépe za jisté situace být. Nevím, jestli vy chcete víc být nebo víc nebýt, a kdy chcete být a kdy nebýt, ale já chci být pořád, a proto musím pořád tak trochu nebýt - člověka totiž, když občas tak trochu není, vůbec neubude! A jestli v tomto okamžiku poměrně dost nejsem, ujišťuji vás, že brzy budu možná daleko víc, než jsem kdykoli dosud byl...."
(Václav Havel - Zahradní slavnost)

jo a jinak...

13. dubna 2007 v 22:21 | Hanna |  O mně beze mě
miluju PÁTEK 13. ... akorát dneska ho proležim v historický mluvnici ...:(

Do you remember...?

13. dubna 2007 v 20:38 | Hanna |  O mně beze mě
...holiday...a long way...four ours...cogitations...first sight...elevated pulse...heartbeat...not know where the look...nervous...

I don´t know, how it continued...but that moment me switched life...

bzz

6. dubna 2007 v 12:02 | Hanna |  O mně beze mě
já si prostě jen tak žiju kolísavým životem...