Hanna...in love...

Listopad 2006

Tak mi napadá

28. listopadu 2006 v 20:03 | hanna |  Výkřiky do tmy
sice docela "brzo", že za chvíli jsou tu ty Vánoce..ale letošní jsou pro mě jiný, zatim...loni, předloni, předpředloni...vždycky jsem věděla co chci, ať už to byl novej mobil, počítač, MP3, lyže, atd...letos? Nemam tucha. Nic nepotřebuju. To nejdůležitější mam. Mam člověka. Není to robot, není na vysílačku, ani dálkové ovládání (i když někdy by bylo dobrý :D ), sám jí, pije, vykonává potřebu, čistotný, sám po sobě uklízí, povídá si. Je to dokonalej dárek. Je jedno, že už ho chvilku "vlastním"..ale mám krásný Vánoce, víte?! To je dárek nad všechny dárky. Takový zdraví pro všechny blízký, bráchovi, aby to dlouho vydrželo, tátovi míň křiku, mámě míň starání, babičce ještě dalších 92 let a nejbližšímu dodělání VŠ a žádnou bolest a byla bych nejvíc happy. Však stejně sem. Potají. Ale pšt, nechci nic zakřikávat. Jo, ale ty nový lyžičky...ty se na mě prostě vysloveně smály..

...po kolejích...

26. listopadu 2006 v 21:58 | Hanna |  ...jinak řečeno..
Usíná, po kolejích se houpe,
už se stmívá, slunce se koupe,
světlo v očích uhasíná,
po kolejích se houpe, když usíná.

Tmavé mraky, černé orniště,
po kolejích se rozšiřuje zorniště.
Tmavé oči ze tmy hledí,
po kolejích mě opouštějí.

Obléká se a vystupuje,
po kolejích se pohupuje,
noha zůstává, noha odchází,
po kolejích se prochází.

Je pryč, vzdaluje se,
po kolejích sebou nese,
kus mého života, kus mého já,
po kolejích je spatřena.

Zastav, prosím stůj,
po kolejích nepokračuj!

Mpa lampa

23. listopadu 2006 v 21:18 | Hanna |  Fotešky

tady..tutututááá

23. listopadu 2006 v 20:57 | Hanna |  Výkřiky do tmy
Tak veme mě už někdo do kapely nebo co jako? :)) Mam hafo nevyužitý energie ...táááák sakráááá.......

nakopavka

22. listopadu 2006 v 23:47 | Hanna |  Myšlenky v euforii
nekdy proste musíte překonat par veci, ktery se vám příčí,protoze tam vzadu nekde čeká neco,o cem jste neměli ani potuchy. nebyl to typickej jazz,to teda vubec ne..a mit ty peníze,tak to CD je moje,sak toho se nebojim..se přepali..:) nejvíc grupa,co me oslovila,jejichž koncert je plnej,tak plnej,ze máte pocit,ze uz se do vas nic nevejde a oni nepřestávaj a maj toho jeste víc..no du skládat smich

smutno 2

20. listopadu 2006 v 22:46 | Hanna |  O mně beze mě
by mi zajímalo, proc to na telefonu ma omezený počet písmen..ts..:) no ale k tomu smutnu..mozna je to tim,ze nemam náladu na lidi..respektive na tyhle lidi..Styska se mi po těch mejch "jednoduchejch" lidech..:) co dyz vidí,jak mi je,tak buď drží hubu..nebo neco udělaj..ale tady..akorat mi lezou krkem..je to hnus,ale je to tak. smutno lasko..i kdyz je to den,je největší po Tobe..:-* dobrou lidi

smutno

20. listopadu 2006 v 22:38 | Hanna |  O mně beze mě
tak si tu lezim..posloucham rádio. klasika.. Odstěhovala se mi spolubydlici. To je fajn,stejne tu moc nebyla. Vlastně jsem toho člověka ani neznala. Ani si nemyslím,ze bych o neco přišla,stačilo mi jeji pokaždé rozhořčene rozhovory s maminkou,neustále naštvanej obličej..ono ani tu druhou spolubydlici vlastně pořádně neznám,ale opět vim,ze mi to nevadi..a uz tu nejsem sama..ale lepsi byt,nez tohle

ach jo *12*

14. listopadu 2006 v 11:39 | Hanna |  A teď o mých...
a proč to řešim, když jsou podstatnější věci, jako škola...jako matika *12* život je kurevsky nespravedlivej, to víme všichni...ale mě to už neskutečně jebe!

Bolí

14. listopadu 2006 v 11:16 | Hanna |  Bolest
Hrozně mě bolí u srdce..hrozně moc. Moje city, jako by neměly takovou váhu, jakou jim přikládam já. Jako by to byla louže, kterou projede auto a nahodí chodce. Nic víc, jen obyčejná louže. Jak jsem se změnila? Sakra jak?! Muj přístup k Ústí? Tak, když teď vim, že tady asi ten rok strávim, tak už dál nemůžu se utápět v tý šedi. A tak se snažim, nějakym způsobem, držet se nad hladinou. Asi k tomu nemam ten nejlepší způsob, ale přitom já nemůžu jinak. "Možná by Ti s někym tam bylo líp" .. jak tohle můžeš říct, když přece víš, že nebylo. Kolikrát mám opakovat, že Ty jsi to nejhezčí a nejdůležitější v mym životě, co mám. A nikdy se Tě nevzdám. Ani kdyby tu byla šance být s někým jiným každý den, několik hodin, nikdy by se to nevyrovnalo tomu, co mám v Tobě. Už vůbec ne kvůli nějakýmu moravákovi ani kvůli jinýmu dalšímu exotovi. Jestli se podobám předešlé epizodě Tvého života, tak to ve mně zanechává dosti neblahý pocit. Jak to srovnáváš, nevim, ale myslim si, že ač nám možná bylo stejně, tak takovou chybu, jako udělala ona já udělat nehodlam. Ve mně se nic nezměnilo. Naopak. A když tu chybu vidim, tak jí uznam. To promiň, že se Ti zdálo, že něco otáčim...ale tu reakci jsem nechápala. Nechápu jí doteď a hrozně mě to bolí, to mi můžeš věřit. Každej den myslim na Tebe, každou vteřinu...dneska ještě víc než kdy jindy..jsem nefunkční. Naprosto. To, co mám všechno na srdci, to co se mi všechno honí v hlavě...a já to ani neumim nebo nemůžu napsat, protože to nejde. Bolí...*12*

Román pro ženy

11. listopadu 2006 v 21:43 | Hanna |  Výkřiky do tmy
heh, tenhle film miluju..spousty výbornejch hlášek, fakt se bavim...ovšem co jsem si teď připomněla - nejhorší jsou šetřílkové, který tě pozvou do kina a lístky platíš ty! ... s mým bývalým přítelem jsme na tom byli v kině...a na oplátku nevim za co jsem platila kino já..za námi seděly ženský, co se stále tlemily..a když jsem po této hlášce se k němu naklonila a začla se tlemit, tak se trhaly smíchy...no nic :) poslouchaj cizí rozhovory! Nestydy nestydatý! :)

Jo jo...

10. listopadu 2006 v 23:26 | Hanna |  Výkřiky do tmy
Jo život se podobá hudbě...je to jako střídání lehkých a těžkých dob..Tenhle týden v Ústí jsem se kupodivu "bavila" .. asi to bylo zapříčiněno tím, že jsme s Péťou vyrazily do knajpy za pánama a lidma, co s nima hraju florbal, což jsou celkem v poho lidi.. Péťa tam měla dva kluky ze svýho oboru, takže to byl mazec..od osmi do 12 jsme byli na Hnátě, pak jsme se přesunuli na Žumpu a ve tři ke mně na pokoj, jelikož tam nebyly mé dvě spolubydlící a ty ve dvoulůžáku si tam dycky taky někoho tahaj tak co..:) tak Jirka přines vodnici, melounovej tobacco a v 6 ráno jsem je vypudila..unavená jsem přemýšlela, zda v 7 budu stávat na biologii...šak to se nezdařilo, zalehla jsem a do půl 10 jsem spala..pak jsem šla do school..k večeru jsem byla za Jirkou a pak s Péťou na chodbě a volala nás naše sousedka, žrali už asi třetí flašku, tak jsme chvíli pobyli..pak spolubydlící měly pré, tak sem se přidala a šla spát koneckonců brzo, kolem půl 2..ve středu hrozná škola..s Jiřím a stejnou partou jako v Po jsme se vydali naprosto stejnou cestou, jen pak na žumpě bylo hafec víc lidí, ale místa jsme ulovili a já v půl 2 s myšlenkou, že zase vstávam v 8 opustila je..a zapomněla, že kolej je mezi 1-2 hod zavřená..nevim proč, ale je..a tak sem to zkusila a zavřeno..řikam kuaa..pak se tam objevil takovej týpek..chtěl něco na vrátnici a všimnul si mě, tak tam ťukal a mával rukama, jako že nic..no nakonec toho pána přivolal a odemknul mi..stihla jsem výtah k tomu týpkovi a tak sem mu opilá začla povídat, že děkuju a něco vyprávět a v pátym vystupoval a povídá mi rusky, že mi moc nerozumí ...no tak nic no..to se stává..:D ve čtvrtek jsem končila ve 12 a musela sem čekat do večeram páč jsme jeli na hudbu v regionu, tak na mě čekal Jiří před školou a toulali se po městě, pak dali vodnici a pak sem málem nestíhala bus :)) pak telefonát, ze kterýho mi nebylo vůbec dobře :( ráno v 7 vstávam, dobalit a s Jiřim se vyrazili na vlakos..nach Prag..v Plzni jsem vrátila knížky, dala si párek v rohlíku..jo taky mi moudrák blbej, zase období, kdy roste a ted mi nebolí přímo ten zub, ale dáseň kolem a mam takovou pořezanou tvář zevnitř, že nemůžu ani kousat, ani otvírat hubu, docela to bolí..ale víte co...i když jsem na škole, kde to asi neni ono, bo spíš ve městě...i když mam tam pár dobrejch lidí, i když nevim co všechno ve mně jako je..tak stejně sem úplně nejšťastnější, protože mám jednoho člověka, jednoho jedinýho a za nic na světě bych ho nevyměnila, nikdy za nic...radši položim život, než ho ztratit...už v tom zase lítámééé..haťapaťa..ale vy to stejně nechápete...tohle je jiný..tohle je víc než jiný, je to vyjímečný a já už nechci nikdy nic jinýho..

za všechno může...Já

1. listopadu 2006 v 21:17 | Hanna |  Bolest
Za všechno může co? Středa....Za to, že sem opětně nachcípaná může co? Ústí...Za to, že sem někoho potkala pozdě, může co? Já...Za studený nohy může co? Topení...Za to, že sem jaká sem, může kdo? Já...Za to, že mi odmítli přístup, může kdo? Já...Za to, že tu školu s takovym nevalnym pocitem nezvládam, může kdo? Já...Za muj přístup k okolnímu světu může kdo? Já...Za to, že mi matka stále rozhoduje o životě může kdo? Já...Za to, že se jí postavim a mam sekec, může kdo? Já...Za to, že odjedu do HK i přes její řeči...víte co, už mi to nebaví...nebaví mi to tady...spolubydlící sou ty největší krávy na světě...já sem další, protože se nikomu a ničemu nedokážu postavit a přitom bych tu udělala takový terno, že sem zralá akorát tak na psychiatra...dobrou noc...dobrou posr* Ústí...dobrou posr* středo...dobrou posr*topení....dobrou mé posr* já...