Hanna...in love...

Říjen 2006

co to je todleto

29. října 2006 v 22:16 | Hanna |  Výkřiky do tmy
nevim, co to s těma bejvalejma je najednou...včera mi volá pražáček, že by přijel..sem nebyla doma tak smůla..dneska mi píše bachař, jediný snad, že mě rozesmál ... text typu - "pokecam s tebou priste az te tady zastihnu, neska uz musim jit spat, se omlouvam, ze jsem tak dlouho neozval" ...jako kdyby mi to chybělo :)) no nif, mouzek vypnut..gute Nacht!

Retrospect

29. října 2006 v 21:26 | Hanna |  O mně beze mě
zase moje nálada :( včera jsem byla slavit mý spolusedící ze střední dvacetiny :) na koho jsem se těšila byla Andrejka, která nezklamala..samozřejmě svým pozdním příchodem, ale tím jaká stále je..bo jakou jí vidim já, by bylo možná lepší. Večer byl skvělej a na to, co sem toho vybumbala mi fakt ráno bylo naprosto normálně..narozdíl od Věuny, která mě nakonec ráno obvinila, že kdykoli je se mnou, tak zvrací :D ale za to já přece nemůžu..
Tak bych se vrátila...
Všechno to vrátila...
...i tyhle prázdniny bych vrátila...nebo spíš tu druhou půlku...
Hrozně vzpomínam...první smsky..nevěření, že tolik společnýho, první telefon..první setkání...první pusa...první špagety :)
...první kino, pivo, nákupy..Trutnov..Muchomůrky bílééé..první slzy..první opuštění..společný reklamy..skály..večer sezení a drkotání zubů po dni úplňkovém...první opití...studenej pokrm...na přednášce..atd.
*12* ci bejt malá, chci zase jezdit k babičce každou neděli, kde se s celou rodinou a příbuznejma setkáme, chci vidět toho šestiletýho hafana zase jako toho roztomiloučkýho ňůňu, kterej je ze všeho tak moc vyjukanej, chci zase s klukama v bytovkách kopat do toho černobílýho mičudy, se základkou jezdit na házenou, se střední na pinčes, chci prožít ty dvě přátelství..chci to vrátit :(

ach ouvej

27. října 2006 v 17:30 | hanna |  Mé milované citátky
Jak nešťasten je ten, kdo v dáli musí žít a rty, které miluje, nemůže políbit.

Nepatrné zjištění

19. října 2006 v 19:33 | Hanna |  O mně beze mě
Tak mam takovej pocit, že je kolem mě čim dál tim míň lidí, kteří mě dokáží ze srdce rozesmát...skutečně, nepřetvařovaně...ale čim dál tim víc lidí, kteří mě dokáží ze srdce rozplakat

Comeback

19. října 2006 v 17:27 | Hanna |  Mé milované citátky
a tak jsem se zase vrátila k četbě Fulhguma..taková moje hospitalizace :) Nyní jsem sáhla po knize Slova, která jsem si přál napsat sám..Citáty, jež ovlivnily mé myšlení. Myslim, že nejen jeho..
Pár výtažků, některý známý jiný méně, ale na každym se zajisté něco najde.

Mějte trpělivost se vším, co ve vašem srdci ještě není vyřešené. Zkuste si zamilovat otázky samy o sobě, oblíbit si zamčené pokoje a knihy v cizích jazycích. Odpovědi nehledejte. Dnes vám je nikdo nedá, protože jste si je neprožili. Jde o to, všechno si prožít. Dnes si hlavně musíte prožít otázku. Potom snad jednoho vzdáleného dne postupně zjistíte - a možná si to ani nebudete uvědomovat -, že už prožíváte odpověď. ( Rainer Maria Rilke)

Základní filosofickou otázkou je rozhodnutí, jestli život stljí či nestojí za to, aby byl žit. Vše ostatní - jestli snad svět je či není trojrozměrný, jestli lze lidské myšlení rozdělit do devíti nebo možná dvanácti kategorií -přichází až po této otázce. To už je jen hra, protože nejprve je třeba si odpovědět. (Albert Camus)

Uprostřed zimy jsem v sobě objevil věčné léto. (Albert Camus)

Na sebevraždě je skvělé to, že nepatří mezi věci, které nutně musíte udělat hned teď, jinak to prošvihnete. Vždycky to totiž ještě můžete udělat později. (Harvey Fierstein)
Jestliže člověk zamíří bez váhání tam, kam ho vedou jeho sny a vynasnaží se žít životem podle svých představ, dosáhne výsledku, s jakým se běžně nesetká. /Henry David Thoreau/
...dal se vést svým osobním přesvědčením, že se člověk nezrodí jednou provždy toho dne, kdy jej matka porodila, nýbrž že život sám ho znovu a vícekrát přinutí, aby porodil sám sebe. (Gabriel García Marquez)
Opravdu nemusíš nic být. A nemusíš nic dělat. Opravdu nemusíš nic mít. A nemusíš nic vědět. Opravdu se nemusíš něčím stát. Ale. Je užitečné pochopit, že oheň pálí, a že když prší, tak je hlína mokrá...(Manabu Foljamakis)
Mám jeden život a jednu šanci učinit jej smysluplným...Svobodně se mohu rozhodnout, co konkrétně mému životu onen smysl dodá, a vím, že je to víra. Tedy moje víra se neomezuje na teologii a náboženství a vyžaduje ode mne značné úsilí. Moje víra vyžaduje - a v tomto nezná kompromisu -, abych se nějakým pozitivním způsobem otiskl a dělal pro to, co mohu, kdekoliv, kdykoliv a jak nejdéle to dokážu. (Jimmy Carter)
Ten, kdo bude žít pro druhé, bude mít velké potíže, jež mu však budou připadat nepatrné.Ten, kdo bude žít pro sebe, bude mít malé potíže, jež mu však budou připadat obrovské. (William R. Inge)
Jestliže budete pořád dělat to, co vždycky - vždycky dostanete jen to, co jste už měli.
Žádná odpověď není. Nikdy žádná odpověď nebude. Nikdy žádná odpoveď nebyla.To je odpověď. (Gertrude Steinová)
Pokud věčností nerozumíme nekonečné trvání, ale spíš bezčasí či nadčasovost, pak věčně žije ten, kdo žije přítomným okamžikem. (Ludwig Wittgenstein)
...protože my vlastně nevíme (kdy umřeme), a tak se na život díváme jako na bezednou nevyčerpatelnou studnu. Všechno se ale během života může stát jenom několikrát, všeho může být jenom určitý malý počet. Kolikrát si ještě vzpomenete na nějaké konkrétní odpoledne v dětství, odpoledne, které je ve vás tak důkladně zasunuté, že si bez něj vlastní život ani nedokážete představit? Možná celkem ještě čtyřikrát nebo pětkrát, anebo ani to ne. Kolikrát ještě v životě uvidíte vycházet měsíc v úplňku? Možná tak dvacetkrát. A přece se nám život jeví jako něco neomezeného. (Paul Bowles)

Psí hrátky

8. října 2006 v 11:26 | Hanna |  Fotešky
Nějaký momentky ...

No way out

6. října 2006 v 17:44 | Hanna |  Bolest
Kde je ten pocit bezpečí…/jenom se potkali/ ..ten, že se mi nemůže nic stát a přitom se může stát cokoliv…/ jenom existovali/ ..Ten čas, kdy sedíme proti sobě…/a čas běžel skvěle/ a myslíme na to samý a srdce nám tluče, jak o závod…/Nechám si projít hlavou, kam všechny věci plavou/ …bylo to často, bylo to naše…/Pak se ztratili/ ..já se ztratila..myslela jsem, že jsem se našla…/ a chvílema se neviděli/ a teď to sama nezvládam…/jenom si telefonovali/ ani takhle to nezvládam…a i když nechci, tak koukám na budoucnost…
/a když se vrátili
už dávno nehořeli
jenom dál usínali
chvíli spolu - chvíli vedle sebe
/
Chvíle, kdy zas budu vedle Tebe, je daleko…po každejch 24 hodinách usínam s představou, že když s Tebou neusínam, tak se vedle Tebe aspoň proberu. Každý ráno se nechci probrat, protože vim, že Tě tam nenajdu. Pocit, že Tě uvnitř ztrácim, že mizíš…/člověk, ze zoufalství…snadno pomate se../ tak mam pocit, že sem se naprosto pomátla…

Nerozhodnost

5. října 2006 v 21:00 | Hanna |  O mně beze mě
Do Hradce či v Ústí...do bytu či na koleji...k miláčkovi nebo si tu nechat toho jednoho blízkýho člověka, kterej to po roce stejně ukončí...s počítačem kdykoliv nebo na počítač, když bude volno..neudělat tam nebo neudělat tady *3* kua fix

Kelly Clarkson - Breakaway

1. října 2006 v 21:28 | Hanna |  Everybody Sing
a zase jeden vystihující překládek jedný pro mě fakt zpěvačky se všim všudy..pár jejich písniček ve mně fakt zanechává přesně to, co by měla..

Vyrostla jsem v malém městě
A kdyby déšť mohl padat
Jen bych se dívala z okna
Snila o tom, jaké to může být
A pokud by to skončilo šťastně
Přála bych si (Přála bych si)

Těžce se snažím dosáhnout
Ale když jsem se snažila něco říct
Bylo to, jakoby mě nikdo neslyšel
Chtěla jsem tu zůstat
Ale něco tu bylo špatně
Tak jsem si přála, abych mohla odejít

Roztáhnu má křídla a naučím se, jak létat
Udělám cokoliv dokud se nedotknu oblohy
A budu si přát
Pokusím se

Změním to
A odejdu
Pryč z temnoty a ke slunci
Ale nezapomenu na všechny mé milované
Zkusím to

Pokusím se

Změním to
A odejdu

Chci cítit teplý vánek
Spát pod palmou
Cítit spěch oceánu
Dostat se na rychlý vlak
Cestovat v letadle, daleko
A odejdu

Budovy se stovkami podlaží
Komíhají se kolem točivých dveří
Možná, že nevím, kam mě zavedou, ale
Ale půjdu, půjdu
Odletím, odejdu

Roztáhnu má křídla a naučím se, jak létat
I když není lehké ti říct sbohem
Zkusím to

Pokusím se

Změním to
A odejdu
Pryč z temnoty a ke slunci
Ale nezapomenu odkud jsem
Zkusím to
Pokusím se
Změním to
A odejdu, odejdu, odejdu

neděleeee

1. října 2006 v 20:59 | Hanna |  Výkřiky do tmy
a je tu zase...ten den, na kterým není vůbec nic hezkýho..tedy pokud nejste s "někým"...zase ta nálada...ta uplakaná nálada, kdy se chcete schoulit do klubíčka a vybrečet se..protože stačí tak málo a už se slza dere ven..a hlavně momenty, při kterých sledujete události, který kolem vás běží a vy si řeknete..sakra..tam sem mohla bejt, kdybych udělala tohle a tohle..kdybych si neustále nenechala do všeho kecat..kdybych...
Zase mám před sebou 4 dny, který budou chaotický, budou nudný, budou plný samoty, plný samoty nás dvou..ty tam a já tady..takový utíkání všeho pod rukama..hlavně času..jen čekání na to až přijde ten jeden den..a ten se pak rychle rozplyne a je to všechno znova..takhle to nechci..nebo spíš..takhle to nezvládnu..