Hanna...in love...

Březen 2006

Tak a pomálu..

31. března 2006 v 23:19 | Hanna |  O mně beze mě
se začnem učit Hanno!!! Sakra, to už vážně neni možný, takhle se flákat celej den..za měsíc se musíš nadrtit, když nevezmem nějakej ten nedůležitej předmět, 150 otázek...víš sama, jak ti to poslední dobou nejde...tak se tady celej den neválej, závisláku..tfuj..
Výraz Hanny provedl Garfield

Další způsob...

31. března 2006 v 22:36 | Hanna |  Výkřiky do tmy
jak zkusit přestat kouřit...zkuste to také...:))

No co to toto..

31. března 2006 v 18:08 | Hanna |  Výkřiky do tmy
Může mi někdo laskavě vysvětlit, co to tam venku je?!! Už mi to jako nebaví...nebaví mě se neustále á čtvrt hodinu zvedat ze židle a jít rozsvítit, jelikož je venku tma jak v pytli...a pak mi nebaví za další čtvrthodinu vstát a zase zhasnout, protože svítíčko sluní...už mi vážně nebavíš, ty počasí pitomý...koukam, že asi jako já nevíš pořád, co chceš...tak a du ven... a jestli zmoknu, tak si mě nepřej! Nazdar!

Tabloend

30. března 2006 v 19:20 | Hanna |  Výkřiky do tmy
Mno tak teda vzdejme hold tuctovému tablu...prej fotogenická - tomu sem se fakt musela smááát...no ale na co se mooc těšim, budou fotky skupinek...ty když mi ukazoval...tak mooc pěkný ...tak uvidíme, co sfotí ostatní...hehe

Včera nový den

30. března 2006 v 19:16 | Hanna |  Myšlenky v euforii
Včera bylo moje důležitý rozhodnutí, snad jedno z nej, který sem kdy musela udělat. Celý den jsem na to myslela, dumala, jestli ano nebo ne…chodila jsem, nevnímala, nekomunikovala. Ale jelikož měla Blanka s Koby nějakou dobrou náladu, tak jsem to samozřejmě chytla od nich…pak jsme hrály s Blánč, kdo dýl dovede nemrkat…stála jsem na začátku lavic, potom šla ke mně, nemrkaly jsme, nesla okusek, jdu s ní ke koši, nemrkáme, řikam jí, ať mi ten okusek dá, tak mi ho dala…"Myslíš, že se strefim?" :)) rána ..bác..hehe..takovej rozplesk..no vedle no..takže sme mrkly, to je jedno, vám to vtipný nepříde, to je jasný, ale já z toho měla asi pět minut výtlem. Pak to na mě zase spadlo…ale pak mi z toho dostala moje dušička Andy..šly jsme po škole do Jabloně a bylo to v pohodě…cestou jsme na silnici uviděly děsnej bordel…nějaký krabičky rozježděný se tam válely…jedna taková v celku ležela u krajnice..tak se Andy rozběhla, jako kdyby jí měl někdo ukrást…a byla to čokoláda z Belgie…první co nás napadlo, že to bude něčim infikovaný :) tak Ája řekla, že to nejdříve vyzkouší na svém přítelovi…a vida, žije…a další, nad čím jsme se pozastavily bylo toto, co vidíte na foto…nejdřív nás napadlo něco ve spojení s ptačí chřipkou…asi pět minut trvalo, než jsme zaostřily na toho "špačka" dole…a já už tam chtěla dávat pětikounu…:((
A moje rozhodnutí? Pokračujem v krasojízdě...

Beznaděj

28. března 2006 v 22:29 | Hanna |  Bolest
Tak po tomhle dlouhosáhlém rozhovoru nevím už absolutně, co si mám myslet...uvnitř je to všechno...a až se to projeví venku, ublížim ještě někomu...což nechci...tak to v sobě udusíme ...a ublížím jen sama sobě...

Mambí pravda...jsem srab

28. března 2006 v 19:29 | Hanna |  Bolest
Já slýchávala tóny, které teď neslyším…
Já viděla všemožné barvy, které teď nevidím…
Dřív tekly slzy naštvané, teď tečou slzy páchnoucí po smutku a stesku…
Dřív byl pocit, který už nebude…nikdy takhle krásně…v bezpečí…
Vlastní vinou…vinou, že člověk okrádal…neuměl dát všechno, co mohl a co měl dát…
Nečekala jsem, že mi bude takhle…
Myslela jsem, že když s ním nejsem necítím to
Myslela jsem, že za určitý okamžiky..se seberu a už mě nikdy neuvidí…
Myslela jsem, že má láska ochabla a už to není to pravé pouto…
Ale to byl omyl…omyl mojí hlavy…protože když teď cítím, jak je mému srdci…
Nečekala jsem, že to povede až sem…
Sem, kdy oba cítíme to samé… ale proč to nejde vrátit…udělat před dvěma dny jen jednu věc jinak…
…a všechno by to dopadlo jinak….vlastně nedopadlo…až teď jsem si uvědomila, že ho vlastně vážně doopravdy miluju..za těch 11 měsíců je to málo… je to moje vina…a šance na dveře dvakrát neklepe…a moje já vlastně samotné smysl nemá…
Sbohem…

Matura nanečisto

27. března 2006 v 18:13 | Hanna |  Výkřiky do tmy
Heh...tak dneska sme psali zkušební testy (Čj), co tak nějak podobný budou "nawostro" čekat letošní druháky...asi jim to nezávidim. Znáte to, něco bylo lehký..nad něčim jsem se pozastavila..a něco sem prostě jenom zakřížkovala vod voka :) ale stejně Blanky výrok při rozdávání: "Nemáte tu někdo odlakovač??",tak jsem se i dneska pousmála. Při vyplňování, jestli chci jít na vejšku a na jakou ... Ano...pajda...vaše poslední známka z Čj...řikam..sakra..mam tam dát tu jedničku..pak si řeknou, tahle že chce jít studovat čestinu?? Kam ten svět spěje..no napsala jsem jí tam..uvidíme :D Tak a měla bych se kouknout na právo..a čj..hm..tak jdu na to...a venku je tak krááásně...bubu..

Paul Verlaine..ten to rozštíp

26. března 2006 v 21:06 | Hanna |  Autoři...
Cestami šel jsem
Paul Verlaine

Cestami šel jsem pochybnými,
bolestně sám a zraněný.
Pod vaší rukou bledly stíny.

Můj horizont byl vzdálený,
jitřenka naděje kdes v dáli.
Váš zrak sliboval šťastné dny.

Jen temné kroky varovaly
poutníka, sotva vykročil.
Výzvy vaše mu sílu daly.

Mé srdce, hledající cíl,
pláč samotářský hojil.
Cit lásky který zvítězil

v radosti vzájemné nás spojil.


Pohodoví cizinci?

26. března 2006 v 17:22 | Hanna |  O mně beze mě
Ve včerejších novinách mě zaujal jakýsi článek. Rozhovor s Pavlínou Moskalykovou, žije v Los Angeles a přiletěla dokončit třetí řadu Četnických humoresek. Zaujaly mě tyto otázky…tedy spíše její odpovědi, s kterými se tak nějak ztotožňuji..Co vás v porovnání s žitím v USA štve?"Někdy mám pocit, že se tady lidi nemají rádi." Aha..a v Americe ano? "Mluvím za Kalifornii, kde žiju. Když se tam lidi potkají, řeknou: Rád tě vidím, máš hezký vlasy. Nebo tak něco…obracejí se daleko víc k pozitivním věcem. A není to povrchní, zvedá se tím sebevědomí a atmosféra. Tady přijdu v pondělí do práce, zeptám se: "Jak se máš?" a odpověď je: "Jako v pondělí, no." Vážně je tu spousta lidí, co jsou naštvaní od samého rána. To nechápu. Když táta umíral, ještě víc jsem si uvědomila, že každý den je dar.
Poslední větu snad ani nebudu rozebírat...snažím se podle toho chovat, řídit se...ale občas to prostě nevyjde...a stejně to na vás dolehne. Nicméně mi cizinci přijdou vážně milejší...asi proto, že některým fakt moc dobře nerozumim...:D
Jen snad, že tam, kde jsem byla, tomu fakt tak bylo. Vždyť jsem si i v Paříži prožila lásku ;) jen kdybych tam nebyla se školou :( asi bych tam zůstala…jen tak si prostě přijdete do krámu se suvenýrama…bavíte se česky, že…a prodavač - starší velice sympatický pán se na vás směje..a povídá takovou tou srandovní češtinou..i když teda nakonec mluvil fakt dobře a ukázalo se, že žil ..teď už si nevzpomenu kde…to je fuk, ale tak jsme s nim dloouho kecaly..na konec přišel dolů ze schodů mladý elegant..krásný oči, krásnej úsměv..tak jsme mu ho oplácely, prohodily pár vět…a při odchodu jsem mu ještě zamávala a poslala mu pusu na dálku…před obchodem jsme byly v dobrej náladě a řikaly jsme si, jaká to je prostě náhoda…v tom Tony (tak se jmenoval ten mladík) vyšel z obchodu, přišel k nám, objal mě a povídá, že takhle se to u nich nedělá a dal mi pusu na tvář…v tom sme stály všechny, jako kdyby nás přikovaly ;) tak holky jako začly, ať si dáme ještě pusu a že si to vyfotí..no trapný, ale jako bavily sme se :D potom mi zval na kafe nebo že by mi provedl po Paříži…jenomže my jsme měly za 15 minut sraz se třídou..a já tak chtěla s nim jít, ale nemohla :(..tak jsem ho odmítla a odešla…šly jsme pomalym krokem..a mě to prostě nedalo, pořád jsem na něj myslela…tak řikam, copa když se tam vrátíme a řeknu si aspoň o nějakej kontakt a adresu…
Když sme přišly do krámu, tak Tony byl bohužel fuč, ale tatík mu volal, napsal mi mejla, adresu…a já sem tam mlela něco, že za rok přijedu a že se tam stavim a že si ho vezmu :D
Odjely jsme busem na další zastávku, byl to takovej volnej den..a na konci dne sme šli všichni na večeři. Ale předtim byl ještě rozchod a měli jsme se dostat podél Seiny k Notrdamu mam dojem…no a tak jsme se s holkama pomalu vydaly…pod mostem ;) blbly sme, fotky sme nadělaly, koukaly po stánkách na ty malíře a najednou Věrka vykřikne: "Heeej támhle je Tony!!!" … já sem se jen zasmála a řikam blbost…byly jsme prostě naprosto jinde, daleko od krámu…a já se podívam před sebe do davu…a fakt vidim ty jeho hadry…nevěřila sem tomu…a holky ať za nim jdu..tak jsem kousek popoběhla a zaťukala mu na rameno…celej se rozzářil, objal mě a dal mi pusu..ptal se, kam jdem a šel nás doprovodit…když jsme potkali někoho ze školy, tak všichni čučeli jak vejří :D jako taková náhoda…bylo to moc hezký odpoledne s nim, i když on česky neuměl..a má anglina nebyla jako nic moc ;) a ani teď není :D večer bylo těžký loučení s nim, protože to bylo fakt oživení jednoho zájezdu…ale to sem sem vůbec psát nechtěla..chtěla jsem psát, jak na mě působí lidi tam, kde sem byla…no tak třeba příště ;)

Ručičky

23. března 2006 v 20:21 | Hanna |  Fotešky

Tablo

23. března 2006 v 17:03 | Hanna |  Výkřiky do tmy
Hm, to byl zase den...ač prostě ráno jsem se cítila skvěle, z důvodu, že mam prostě ve třídě (nedá se to teda říct o každym) pár fakt dobrejch lidí...a ránko před školou prostě v cigaretovym rituálku, prostě dycky nejvíc pokec a i když vás hrozí představa, co všechno vás ten den čeká, tak na mej tváři je úsměv od srdce, jak si s těmahle lidma fakt rozumim. No nicméně, pak dojde na matiku a já mam chuť brečet, brečet z každýho jejího slova, co jde proti mně, z každýho jejího pohledu, prostě se musim tak strašně držet, abych jí nevyhlásila a neopustila učebnu. Ale dneska taky došlo k opětnému dohadování se...a zase vidim, že tam jsou se mnou lidi, který vůbec nechtěj do ničeho jít, do něčeho "jinýho" ... sakra, mám nápady, jak udělat tablo, x nápadů...ale chytne se toho malej okruh lidí...ostatní jen - nee, uděláme normální prostě...hm, tak se na to focení mam chuť vy***! Beru návrhy ostatních, ale nechci mít tuctový tablo...ale jeden proti většině nic nezmůže. Nebo si tam hodim fotku podle svýho a bude :))

A proč ne...

22. března 2006 v 21:17 | Hanna |  Výkřiky do tmy
No tak ránko mi dobře vůbec nebylo...chtěla jsem jet autem, abych si dyžtak mohla zastavit a někam odběhnout...jenže do tý doby, než sem se podívala z okna...vichr jak blázen, zase to bílý...grr..tak šup na bus...dobrý, pohoda...písemka z účta...lehounký jak facka, jen kdyby mi před tim někdo řekl, že v tom bodě 9a ... se odečítá nemocenská..tak sem si to v pohodě odevzdala..jen se mi nezdálo, co tam má moje sousedka za nesmysl..a když se jí ještě ptáte - ty 2 čísla se sečtou jo?? tuty dvě?? .. ANO...hm, ale to že to má pokračování, to už sem se nedozvěděla..tak nic. Hlavně, že při písemce z Čj mi nenechá ani psát mé vlastní dílo...jenže bohužel - měla ona mou nejoblíbenější otázku a to světový realismus...mno, tak sem jí s přehledem nadiktovala ke každé zemi každého autora, plus všechna díla...a proč ne, že...tak sem zvědavá, co mam z tý svojí písemky...

Hračka

20. března 2006 v 21:46 | Hanna |  Bolest
Jsem jako hračka...hračka, kterou za sebou vláčíte...taháte za nos...cucháte vlasy...ona nemůže nic...nemůže vám vynadat, není to v ní, najednou neumí mluvit, nikdy neuměla mluvit. Pak už si na ní vzpomenete jen, když potřebujete zabít nudu. Občas jí vezmete, sevřete v dlaních...a i za to ona děkuje...ale teď zase leží pohozená někde v koutě...

Tak a ty lži

20. března 2006 v 19:26 | Hanna |  Bolest
Vědět, že vám někdo lže - bolí. Vědět, že ten, kdo vám lže neví, že vy víte, že vám lže - bolí ještě víc. Vědět, že ten, kdo vám lže, vám neustále tvrdí, že říká pravdu, ale vy víte, že opak je pravdou...
I malá lež bolí...i malá lež je lží...i malá lež je špatná lež, i když na první pohled tak být nemusí...
A tak jsem si dala holt to jedno opravdové...kuře...doufam, že nemělo něco jako H5N1...

Jo to jaro...a lži

20. března 2006 v 18:22 | Hanna |  Výkřiky do tmy
Hmm...konečně se ukázalo, že ta zimní bunda, kterou sem si táhla sebou v neděli, byla dnes opravdu na nic :) Byla to taková pohoda...v autíčku s otevřenym okýnkem, v mikynce..aj škola mi nezahanbila a dnes mi nadělila tři jednušky..ač teda z nic moc předmětů..ale i to se cení, ty jen tak na zemi nenajdete, že..doma parádní really na dvorku se šůtou..a pak nemilé přivítání mého hafana..takže sem vypadala něco jako dvě tlapy na zádech, dvě tlapy vepředu a všude kolem kapky bahna...mno to se vypere...ale lži se nevyperou...a bolí...

My "Nakashi"

18. března 2006 v 23:43 | Hanna |  A teď o mých...
Tak tahle slečna je taková férová baba ;) Tak nějak od vidění se známe od školky…ale štěstí nás poznamenalo a my jsme se od očního kontaktu dostaly dále. A musim uznat, že docela daleko :o) Ač jsem jí ze začátku prováděla s Maso různý věci, musim hodit klobouk dolu, že dokázala odpustit. Byly jsme ještě dosti nevyspělí a náš svět byl naprosto "snový". S touhle dámou jsme zažily neskutečně dobrejch akcí a taky průserů..;) Taky na ní musim něco prásknout…a díky tomu aspoň já vím, proč se jí říká Nakashi … i když to nevzniklo kvůli tomuhle…ale já si to k tomu prostě přirovnávam…den před našim rozlučákem na základce se naše Lenuš zmastila rumíkem s pár spolužákama a aby se dopravila bezvládná Lenča domů, musel pro ni přijet tatínek..a když si vezmu její maminku..která je již od pohledu přísná žena..navíc pháni učitelka..tak to byl doma asi pořádnej mazec..a taky že asi jo, když nemohla na rozlučák..tak to mi jí bylo jako fakt líto…:,( Prostě Nakashi..
Dnešní podoba Nakashi je poněkud jiná, je lepší, je více realističtější..ale na druhou stranu…když je nakalená, tak většinou nakonec každýho vyhlásí :D ale to je prdel ovšem..druhý den si samozřejmě (teda občas to možná raději hraje) nic nepamatuje!
A jak ji vidím já? Je to matikářka jak bejk..znamenim taky ;) takhle ovládat matiku, tak si pískam…ale matika není to jediné, že…s touhle dámou si vždycky ráda zazpívam…pokecam…vim, že jí můžu říct cokoliv, že si to nechá pro sebe a vždycky se mi bude snažit pomoct…vždycky něco vymyslí, řekne svůj názor, aniž by mi ho cpala, ale prostě když je čas a já ho potřebuju, tak je muj..poradí, jak by se v té situaci zachovala ona..prostě tak, jak to má bejt, toho si fakt vážim u každý osoby. Ale někdy bohužel čas není…a váš problém musí čekat. Ale to jí nemam za zlý, jelikož já jsem občas určitě taky taková. Někdy prostě máte svejch starostí dost.
Jinak máme spousty společnejch zájmů, pejsánky opětně…a hlavně teda koníky, na základce sme tam byly spolu snad ob den..bály sme se kámošky tatíka, co nám zase dá za práci, co na nás bude mít za řeči, projezdily jsme s nima závody a vždycky byla prdel…a i pár úrazů sme spolu zažily…viď ty hlavo skalpelovaná :D
Dneska už si z toho můžem dělat pouze srandu..ale to byl teda hnus - při vodění se nám koníčci splašily…Lenče se vysmekla z ruky…shodila ji, Leník spadnul za zábradlí a kobylka přeskočila a šlápla ji na hlavičku…taková určo pěticentimetrová rozšklebená rána…wááááá…fuj, kap, kap, kap …všude krev…nesla to statečně a ještě se smála..obdiv.. můj otřes mozku způsobený pádem z koně do ohrady není nic ;) jen to má určité pozůstatky.
Přeju ti moc moc štěstí, moc moc lásky. Vím, co si všechno prožila, myslím fakt všechno, brášku..ale samo problémy jako má každej, lásku, samotu…atd…a já ti přeju, aby tohle už nebolelo. A doufam, že po tej "maturitě" spolu budem zase víc…že spolu pojedem na koně, že spolu pojedem na vyhlídku čučet na hvězdičky s petkou pivka a budem si zpívat..a přemýšlet o životě..tak, jako tomu bylo dřív. A doufam, že jestli nám vyjdou ty vejšky, takže třeba ta "dálka" nás natolik neoddělí, abychom si měly vždycky tolik co říct, že jedna nenechá druhou domluvit. Mam tě ráda, moc díky!

Moje malá skoro třícentimetrová maličkost :)

16. března 2006 v 17:06 | Hanna |  Výkřiky do tmy
Tak už ho mám..new amulet..keltské slunce...přitahuje moc slunce a světla a dodává energii především těm, kteří potřebují dostatek síly pro konkrétní dlouhodobý úkol či cíl.

Photo of the day

15. března 2006 v 17:58 | Hanna |  A teď o mých...
Masooo promiň, ale dneska jsem si prohlížela fotky a když sem narazila na tuhle, tak sem prostě neodolala...uznejte samy..."Si kočka, si kočka, si kočka...a perfektne urobenááá...si krajšia než obloha nočnáá...než modlitba na kolenách.." :)

Moje zdechlina

14. března 2006 v 18:08 | Hanna |  Autoři...
I když máme teď Čj jednou za uherskej rok a matura se docela blíží, tak dneska byla fakt prča. Pan učitel hlásil jako obvykle, jedna taková malá - "Čuměli všichni, jak husa do flašky."
Šla jsem za ním se stížností, že v mém vydání "Květy zla" jsem nenalezla onu známou báseň Zdechlina. Při právu vešel do třídy se slovy: "Kdo to chtěl tu "zdechlinu"? V tu chvíli to vyznělo docela ftipně. Tak už jí mám…:)
Charles Baudelaire - Zdechlina

Vzpomeňte, duše má, nač za letního rána,
jak stvořeného pro lásku,
jsme přišli: u cesty zdechlina rozežraná
na horkém loži z oblásků,

s nohama nahoru jak žena všeho znalá
a potíc jedy zpod žáru,
nedbale nestoudně dokořán otvírala
své břicho plné výparů.

Na tuto hnilobu zářilo slunce zlobně,
jak dopéci by chtělo tu
a velké Přírodě zas vrátit stonásobně,
co spojilo kdys v jednotu;

a nebe patřilo, jak zdechlina v své slávě
jako květ rozvíjí se dál.
Takový silný puch, že vy jste z toho v trávě
div neomdlela, na vás vál.

A mouchy bzučely nad břichem, z jehož hnilob
dralo se černo páchnoucích
pluků larv, valících se jako černý sirob
podél těch cárů živoucích.

To všecko klesalo a stoupalo jak vlna
či perlilo se praskajíc;
to tělo, řekl bys, nafouklé mlhou zplna,
množí se, žije ještě víc.

Ten svět tak prazvláštní zněl hudbou, jako v dálce
peřeje nebo vítr zní,
či zrní, které se obrací na opálce
za rytmického třesení.

Tvary se stíraly a jenom snem už byly,
na dávném plátně lehýnce
hozeným náčrtem, jejž mistr v pravou chvíli
dokončí dík jen vzpomínce.

Tam za skalisky nás pozorovala vztekle
neklidná psice, číhajíc
na chvilku, kdy se zas zakousne do rozteklé
mršiny, z níž teď nemá nic.

- A přece jedenkrát budete, není zbytí,
jak tohle svinstvo plné much,
vy, hvězda očí mých, vy, slunce mého žití,
vy, vášeň má i strážný duch!

Ano! jak tohleto, královno spanilosti,
svátostmi zaopatřenou
vás dají do země práchnivět mezi kosti,
pod tučnou trávu zelenou.

Pak rcete, kráso má, těm červům, kteří v šeru
polibky žrát vás budou dál,
že božskou podstatu i tvar svých lásek věru,
ač dávno tlím jsem uchoval!