Hanna...in love...

Já - smích

19. ledna 2006 v 10:18 | Hanna |  Výkřiky do tmy
Jak může být taková?? Nemůžu uvěřit, co jsem četla včera a co čtu dnes. Nechápu jí. Vyčítá mi, že se bavím s někým, s kým ona se nebaví. Její slova: Máš spoustu kamarádů...nelam si hlavu, to je dobrý...je vidět jaká jsi opravdicky. Jaká jsem opravdicky?? Bohužel tedy taková. Prý jde o princip...noo, že to se mnou řešit nebude...když ne se mnou, tak s kym? Ha, nevím jestli se mam smát, nebo si opětně říct, jo je taková, v pohodě. A dnes? Vysmívá se mi. Když mi nevěří, že jsem zůstala doma z úplně jiného důvodu, než abych se učila na zítřejší čvrtletku, je to její věc. Zkrátka sorry, ale vstávat ve třičtvrtě na 6, jet tam jen na NJ, AJ a dvě hodiny těláku, na kterym bych stejně necvičila, páč sem nachcípaná, končit tedy v půl 12 a přijet domů ve čtvrt na 3, no to je pro mě silný kafe. Proč se nevyspat. A co se týče matiky, tu vědu nesnášim, nejde mi, nebaví...už z toho, co za ženu nás vyučuje a prostě tečka...mam to tam teď hezký...a co, nematuruju z ní, tak fuck! Ale ten její smích mi vážně bolel. A ne málo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama