Hanna...in love...

Leden 2006

Učení s partnerem

30. ledna 2006 v 19:11 | Hanna |  Fotešky
Tak jsem si myslela, že se jako něco naučím...hi, s timhle zvížetem asi těžko. A to nejdřív vypadalo, že bude studovat se mnou :)

Svíčka

28. ledna 2006 v 22:26 | Hanna |  Výkřiky do tmy
Svíčka nic neztratí, jestliže je použita k zapálení další.

Wake up

28. ledna 2006 v 19:05 | Hanna |  Bolest
Dnes a denně mě ubíjí myšlenka, že nikam nesměřuju. Každý prostě má vyhraněné cíle, kterých chce dosáhnout a každý koho znám, vynaloží takového úsilí, že toho nakonec dosáhne. A já?? Stále mi přijde, že jsem tam, kde jsem byla loni. Stále ta bláznivá, která se domnívá, že vše prostě přijde samo. Jenomže nepřijde. Člověk si proto musí dojít. Já chci, ale přesto sedím. Přes něco nemůžu vstát ze židle. Něco mi v tom brání. Vždyť je jedno, kde budu studovat. Jestli vůbec! Ti, kteří jsou v mém okolí na sobě pracují. A výsledky prostě jsou. A já k nim jen vzhlížim, obdivuji je a přeju jim to. Poslední dobou vůbec nic nemůžu do hlavy natlouct. Jen sedim, přejíždim očima, ale mozek vůbec neregistruje. Tímhle ztrácim strašně času. Všechno to utíká, maturita je na krku a já nemám vůbec dobrej pocit. Vím, že to každý. Ale já mam ještě jinej pocit. Každý jsme strůjcem svého života a vím, že jestli se nějak nevzchopím, nebudu si moc splnit žádnej z mých snů.

Sněhulák v cizině

25. ledna 2006 v 17:28 | Hanna |  Výkřiky do tmy
Heh...dneska jsem jela domu busem a jako vždy, zapejkam do muziky a hledim z okna. Za cestu jsem viděla x sněhuláků a tak mi vnukla myšlenka, jak vypadaj sněhulácí v jinejch zemí. Jestli je staví, tak jako my. :)) Hanna je nevzdělanec!

Rozdíl

24. ledna 2006 v 21:12 | Hanna |  O mně beze mě
Šel jsi cestou, která byla vedle mé. Nebyla stejná, byla prostě vedle. Ač se chvíli setkaly, nebylo však zjevné, že jedna bez druhé šanci převezme. A tak ujala se cesta moje, že sdílet tuto cestu dále nebude. Odešla, nenašla, přišla a prosila. Moje cesta prosila.
Tvoje cesta plná pýchy, šla životem dále. Jenže bez touhy a poznání. Bez objevení nového.
Proto moje cesta, která procitla ze sna, přestala prosit. Přestala a i přes všechen bol věděla, že dělá dobře. I když se dál potácí tam, kde na ní nic nečeká...musí, musí za tím dojít sama.
A teď je cesta moje a vedle ní žádná jiná. Nemůžu se otočit, prý musím jít vpřed. Cesta zpátky prostě není. Není úniku. Dokud všechen bol nepoznáš, musíš stále jít. Přes vyčerpání, únavu a bolest, i kdyby ses plazil, stále jdi. Hledáš pochopení? Takhle ne. Tvá cesta nikam nevede. Nikde se nepotká s poznáním druhých.
Rozhlédni se, je tu pusto, ticho. Tohle není tvoje cesta. Na tvé cestě takhle není. Rozhlédni se znovu, popros o oponu. Ať tahle část teď skončí a jiná začne...nezapomeň se uklonit...a až půjdeš zpět, prosím tě...rozhlédni se na tom přechodu.

Zvířecí radost

24. ledna 2006 v 18:23 | Hanna |  Fotešky
Tak jsem dneska přijela domu ve 4...a když jsem viděla za okny mýho chlupáče, co tam vyvádí, musela jsem ho jít vyvětrat, chtě nechtě :) Ale popravdě řečeno vyvětral on mě :) Asi mam omrzliny :) Táhnul mi jak zběsilej a pořád dál a dál...nezastavil se na chvíli...skákal po mě, byl šťastnej...takový zvířecí dík vyjadřoval celou cestu. A mě bylo fajn, i přes tu zimu. Pes je fakt přítel člověka...něco na tom je. Když se ke mě svět otočil zády, on tu vždycky byl...vždycky kolem mě lítal, radostí se mohl zbláznit, když byl se mnou. Je to muj ňufík.

Rozdávat a přijímat

22. ledna 2006 v 20:01 | Hanna |  O mně beze mě
Tak...takhle bych ještě někdy chtěla stát. V záři reflektorů. Přesně takhle, užívat si slovo po slovu, užívat si všechno to, co vyleze ze mě a od kapely. Dávat druhým všechno ze sebe přes muziku. Svoje pocity, nálady, myšlenky, všechno. A přijímat od nich tu energii. Z každýho byť malinkýho úsměvu. Jo chci hrát, chci mít kapelu, chci se tomu věnovat. Tohle je z maturáku, s klukama z elektra.

Hanna bordelářka

21. ledna 2006 v 15:49 | Hanna |  O mně beze mě
Heh, taky to znáte, že něco někam šoupnete a zrovna když to hledáte, tak to za žádnou cenu nemůžete najít? A když už to pak vůbec nepotřebujete, narazíte na to? No kdo by to neznal, že. Ale mě se to stává docela často. Z čehož jsem tedy usoudila, že jsem bordelář. Veřejně se k tomu přiznávám. Nerada uklízím. Mám ráda všechno tak, jak to leží. Vím, tím pádem, kde to nejspíš asi tak hledat. Ještě, že už mi neuklízí maminka :), protože to jsem fakt úplně nesnášela. Například jsem odjela do Alp, v mém pokoji to vypadalo jako vždy. Vrátím se...a můj pokoj doslova září. Je to sice hezkej pohled, ale když jsem pak koukla do šuplíku a vše tam bylo sice urovnaný, ale asi měsíc mi trvalo, než sem se v tom já orientovala. Jenže za ten měsíc mého orientování, můj pokoj se obracel opět vzhůru nohama. Uklízím jen, když čekám někoho, kdo na můj bordel není zvědavý, nebo když je u nás poprvé. To jsou dny, kdy gruntuju pečlivě. Ale zase si nemyslete, že tady o ten svuj kout nepečuju vůbec. To zas ne. Takový to normální...luxieren, prachofoukání, peřinočechrání...to zas jo...
Tady je ukázka výlovu z mého šuplete...

Já - smích

19. ledna 2006 v 10:18 | Hanna |  Výkřiky do tmy
Jak může být taková?? Nemůžu uvěřit, co jsem četla včera a co čtu dnes. Nechápu jí. Vyčítá mi, že se bavím s někým, s kým ona se nebaví. Její slova: Máš spoustu kamarádů...nelam si hlavu, to je dobrý...je vidět jaká jsi opravdicky. Jaká jsem opravdicky?? Bohužel tedy taková. Prý jde o princip...noo, že to se mnou řešit nebude...když ne se mnou, tak s kym? Ha, nevím jestli se mam smát, nebo si opětně říct, jo je taková, v pohodě. A dnes? Vysmívá se mi. Když mi nevěří, že jsem zůstala doma z úplně jiného důvodu, než abych se učila na zítřejší čvrtletku, je to její věc. Zkrátka sorry, ale vstávat ve třičtvrtě na 6, jet tam jen na NJ, AJ a dvě hodiny těláku, na kterym bych stejně necvičila, páč sem nachcípaná, končit tedy v půl 12 a přijet domů ve čtvrt na 3, no to je pro mě silný kafe. Proč se nevyspat. A co se týče matiky, tu vědu nesnášim, nejde mi, nebaví...už z toho, co za ženu nás vyučuje a prostě tečka...mam to tam teď hezký...a co, nematuruju z ní, tak fuck! Ale ten její smích mi vážně bolel. A ne málo.

Růže

19. ledna 2006 v 10:02 | Hanna |  Mé milované citátky
"Skloň hlavu k vonné růži níž, nervi ji jak malé dítě. Když se s tou vůní spokojíš, pak trnem nezraní tě."

Miluju krasobruslení

18. ledna 2006 v 20:31 | Hanna |  Výkřiky do tmy
Juchůůů a je to tu...miluju to...miluju se prostě na to koukat. Je to pro mě klid, ale současně napětí...povede se jim ten skok, nebo nepovede, zajedou to čistě, jak se umístí ...prostě to prožívam. Ale nejvíc asi pány. Prostě to žeruuu...všechny ty skoky...salchov, axel, lutz, tulup, ridbergr...a tak..prostě poznam teda asi dva :)) ale ááá...a vždycky otázka, tak udrží si Plushenko to prvenství, nebo neudrží? Jako to je prostě fenomén. Ale v roce 2004 na evropském šampionátě byl vlastně první francouz Brian Joubert, jestli se nemýlil a je fakt, že mě se ta jeho jízda fakt líbila, vim, že druhá část, na co bruslil bylo z Matrixu a měl do toho fakt skvělý prvky. To bylo asi zasloužený. Tak se letos těšim, kdo to bude! No i když je to podle mě jasný :) to je jako česká dráha s Goťákem, i když stát se může leccos...

Pan učitel

17. ledna 2006 v 18:32 | Hanna
Od prváku máme na češtinu tohoto pána. Na hlavě toho moc nemá, ale zase mu to nahrazují fousy. V hlavě toho má ovšem nesčetně. Pamatuji si, když jsme začaly mít psychologii, tak to byl můj nejoblíbenější učitel. Asi proto, že za svůj život dělal mnoho funkcí a byl také psychologem, mě tohle vždycky bavilo...bavilo mi ho poslouchat...jeho povídky o pacientech, i o něm a jeho životě. Postupem času jsme tedy všechny poznaly, že některé příběhy o něm, jsou smyšlené, ale nicméně mě bavily. Od prváku nás strašil, jak se to tady pěkně vytříbí, že nás ve čtvrťáku bude polovina. No ubylo nás 5 a ve 27 jedem do konce. Jenže...teď možná bez pana učitele. A to neni tak stár...je mu 50. Již loni byl na nějakej operaci, nám se nic neřekne, takže nic nevíme. Letos byl znova. Přes prázky jsme měly začít vypracovávat si mat. otázky, asi věděl proč. Září, říjen jsme kontrolovaly a psaly z nich...a v listopadu odešel na operaci a vůbec nebylo jisté jestli se vrátí. Vrátil se...10. ledna nebo nějak tak, se objevil ve škole. Na první hodině se jelo jako obvykle a druhou jsme hned psaly. Takže nic zvláštního. Jen teď v pátek ho odvezli, zvýšenej tlak, náběh na infarkt, leží na JIP. Zda se vrátí, nebo to myslim, že on se chce vrátit, on to s námi chce dotáhnout do konce, ale kdy to bude...to je ve hvězdách. Druhá třída čtvrťáků, vlastně oni skoro všechny, ale druhá, co maj taky jednu paní starší již, tak ta jde na operaci s kyčlema a pak do důchodu, takže ta to s nima nedotáhne, nejspíš budou mít praktikantku...ale copak s ní můžou jít k maturitě? Chjo, asi jsme nějakej prokletej ročník nebo já nevim...snad jsme je přece tak neodrovnali...celej učitelskej sbor..:) ne, teď vážně...je mi ho líto...je mi líto nás, protože bez něj se moc lidí nedonutí se učit češtinu, když máme dalších x věcí a češtiny odpadaj. No snad to nějak dopadne ...dobře...

Sponka

16. ledna 2006 v 18:57 | Hanna
Miluju barevný sponečky...:) Uchytí má lejstra stejně dobře, jako ty ošklivé. Účel tedy plní. A tak vše uchycuji veselými sponečkami. Asi úchylka...jako na čokoládu.

Cesta

12. ledna 2006 v 17:15 | Hanna
Někdy tak přemýšlím, že cesta, kterou jsem si zvolila, nemusí být ta správná. Jen kdyby člověk mohl vidět do budoucnosti, kdyby než někam vkročí, mohl vidět, co to přinese, co ho potká, s čím se bude muset potýkat. Jo to by byl lehkej život. Každej by šel tam, kde to pro něj bude výhodnější. Ale na druhou stranu, mít na cestě jen to dobrý, asi taky neni správný. Co by z nás bylo. Nadměrně šťastný obyvatelstvo :) Ale, když to nevíme a někam nás to někdy samo zavane, aniž bysme chtěli, co zbyde než se s tim porvat. Něco prostě vychází, něco bohužel ne. Chci jít po cestě...ale po tej správnej. Chci být lepším člověkem.

Botky sněhem zaváté

12. ledna 2006 v 17:01 | Hanna
A už to zase padáá..ale dnes nevhod..mam bobky, když jedu s tou svou šůtou :) ale pevná obuv to jistí ... mé letní pneu a mé botišky ... jsou všude se mnou...doma, venku, ve škole, na silnici, v autě, na přechodu, na chodníku...3 roky...do pohody i nepohody...co jsem s těma botama zažila...smích...ne fákt! Příští rok je vyměnim, ale nikdy na ně nezapomenu ;) byly první! První a s beruškou!

Zklamání

11. ledna 2006 v 18:27 | Hanna
Proč..ty jooo..to mam smůlu...proč mě maminka neporodila o rok dřív. Loni se otvíral obor psychologie + hudební výchova tady v Plzni...letos?? ANI NÁHODOU...a zkusila bych i něco jinýho...něco jinýho s hudebkou...jenže hudebka se letos neotvírá vůbec. Hodně mi to zklamalo a vzalo, fakt jo. Tak jsem si našla v Ústí nad Labem jednooborové studium :( na fakultě Jana Evangelisty Purkyně. Jen...nechci být tam. Chci tu zůstat..bububu..
No ale jednu radost dneska mam...mojí novou písničku...jen škoda, že vám jí nemůžu zahrát...tahle melodie mi zní neustále v uších...chjuuu...tak jen úryveček...bez melodie...
V kůži se vpíjí zvláštní chvění
snad spojení dvou věčných já,

kdo nevnímá, tak neocení,

jak je ta chvíle kouzelná.
R: V myšlenkách…v myšlenkách…sama sebe vidím stát..
v myšlenkách, v myšlenkách…tak přestaň se teď ptát...
v myšlenkách, v myšlenkách se ztrácím já vím…
v myšlenkách, v myšlenkách…se utápím..



Proklínám...

7. ledna 2006 v 21:07 | Hanna
Proklínám, ty tvoje ústa proklínám...tvoje oči ledový...v srdci jen snííh...sám a sám...ať nikdy úsvit nespatříš...na ústa mříž oči oslepnou...
Tak tohle nám hráli jako poslední písničku na mazci. Každej se tam nějak zpároval a my s Tomášem jsme si do ucha zpívali. V tom Lucka Š., co chodí s klukem z jejich třídy křičí: "Já ho miluju!!! Slyšíte mě?? Já ho miluju!!" ... v tom sem se na ní otočila, usmála...a mé oči sledovaly parket...sledovaly mé spolužačky v obětí...byl to takovej hezkej pohled...a Tomáš mě tiskl a mě vyhrkly slzy...slzy štěstí...z toho, že to všechno dobře dopadlo, že se to vlastně celý povedlo, takovej nával štěstí najednou...i když tam nebyly všichni...v tu chvíli...nepopsatelně krásný...

Mám to za sebou :))

7. ledna 2006 v 20:06 | Hanna
A tak ten večer..ten dlouho očekávaný večer uplynul jako voda. Ráno jsem vstala v 9 a jela jsem na desátou k holičce. To co mi udělala za řepu, jsem myslela, že jí s těma šesti stofkama pošlu někam. No tak jsem cinkla kámošce, že bych potřebovala helfnout a tak pomocí asi tak tuby gelu a pixly laku ...ne to zase přehánim, mi asi vážně pomohla. Nu a pak zbývalo všechno to sbalit. Pobrat věci na půlnočko, botky, šaty, věci na mazec a vyrazili jsme. Už od dvou jsem byla v Besedě, připravovat tombolu a další věcičky. Jen mi překvapilo jak je malá, jsme tam byli nahňoucaný docela. Předtančení si myslim, že se nám celkem povedlo. I já udělala takovou hodně viditelnou chybu..nu stane se. A teď když na to myslim, chtěla bych si to zatancovat znova. Znovu takhle v šatičkách a s těmito pány...chju :( škoda no, prostě některé věci zažije člověk opravdu jen jednou. Pak jsem lítala všude možně, vlastně všichni lítali...ani sem pořádně s holkama vlastně nebyla, nebo byla? Já už ani nevim :-) Před půlnocí jsme se šly oblíct do třech králů, pod hábitkem věci na šakalí léta a v 0:00 teda to nevim, jestli bylo přesně...to propuklo...My tři králové jdeme k vám...při tutej písničce jsme předávaly učitelce dárek, já jsem v pozadí unikla k holkám, který už byly oblečený do "šakalího" strhla jsem hábit, nasadila brejlišky, vzala kytarku a připravila se na to terno :)) na písničku Táhněte do háje...jsem v uličce naběhla...holky strhly prostěradla...a začlo se pařit. Docela sem se fakt zadejchala :) Půlnočko jsme pro změnu měly udělat ještě jednou...a to už sem teda ze sebe moc nevydala :) Po našem půlnočku přišli na řadu pánové a jejich pán hajný, trpajzlící, to třetí nevim co bylo, ale rozmlátili trpaslíkům hrad :) a pak tam na ně vlítli benga. Rvačka jak má bejt! Po půlnočku jsme si dali, tak jak jsme byli ustrojeni, předtančení ještě jednou. Bylo to skvělý, lepší než to první...fakt...každej už byl uvolněnej a už to spíš byla prdel...pak jsem si zazpívala s klukama a mrtvá jsem odcházela na mazec. Nejdřív byly nějaký problémky, že jsme měli málem po mazci...ale nakonec vše dobře dopadlo. Naštvalo mi teda to, že nás holek šlo asi tak cca 12 což neni ani půlka...ale jako nejdřív mi to mrzelo...ale po tom, co jsem zažila na mazci...mi to teda vůbec srdce nerve, protože je to jejich blbost, mazec je jednou za život, když nevim kvůli čemu nejdou...tak jako sorry...my jsme si to tam ostatně s klukama docela dost užili ... pařili jsme až do rána. Pak nás vykopli :) a tak s menšim hladíkem jsme šli do mekáče. Napapali a hledali jsme nějakej nonstop, kam bysme tak ještě zašli. Nu v prešovskej měli inventúru a do Staru ...heh...to sem teda nešla. Tak jsme to s pár lidma otočili a v 9 už jsme stáli u Věrušky před paneláčkem a z balkónu na nás padaly klíče. Prej jsme jak tři králové a byly jsme slyšet až do 6.patra LOL
Byl to pro mě nezapomenutelnej večer...a tak moooc bych to chtěla vrátit...a teď doufam, že už to ve třídě bude lepší a nebudem se snad tolik hádat.

Už zítra...

5. ledna 2006 v 17:17 | Hanna
Wááá...zítra...zítra MATURÁK...nechci to zkazit, nechci, abysme se hádaly...nechci zažít trapas, že popletu slova...nechci konec :( Včera jsme byly se třídou na večeři...poprvé celá třída u jednoho stolu, bylo to fajn...co fajn, bylo to skvělý. A doufam, že maturák bude taky skvělej...a že to všechno špatný, co jsme si dosud řekly, že se smaže...doufám, že dnes poprvé nacvičované půlnočko se zdaří, že to vyjde, že třídní nezahájí protest, jako má v úmyslu. Nezbejvá než doufat. Ježiš řešim to, jak nevim co...ale přece jenom...wáááááááááá ..smích

Babička

2. ledna 2006 v 16:36 | Hanna
Před chvílí mě zavolala babi, řekla jsem si jako vždycky, copa zase je...ale teď mi to ani nevadilo. Měla u sebe fotky. A já si tak ráda prohlížim ty starý, některý už vážně zažloutlý fotky. Mají prostě svoje kouzlo a ještě když vám k tomu 90ti letá babička povídá, co všechno bylo před válkou, co jako malá zažila, co jsme vlastnili. Tady ten statek, tady ty louky, lesy a vy se přitom díváte na to, jaký to tu kdysi dávno bylo. A tady, tady to je moje svatba povídá a dává mi do ruky tu nádhernou fotku. Jo fakt jim to seklo. Nikdy jsem neviděla svýho dědu, ale z fotek a z babiččina vyprávění si ho akorát představuji. A pak dědovo pohřeb...takovejch kočárů s koňma, tak velikánskej průvod, obrovský věnce. Pak narazím na fotku, kdy byla babi malá, prostě prcek, zabalená v kabátku, vedle sebe seno a v něm malí králíčci. Jen mě zarazilo, jak jsem byla stejná. Naprosto stejná tvář. Až sem se lekla :) A teď když jí pozoruji, jak drží v rukách pravnouče, jenž je o 90 let mladší než ona...a které si zřejmě také vybaví prababičku jen z fotek a vyprávění své matky, či babičky...nu,tak to prostě chodí.