Hanna...in love...

Pocit

3. prosince 2005 v 18:11 | Hanna |  Bolest
Lásku mám, při tom prázdná si připadám. Opuštěná, nepochopená, lidmi zklamaná.
Slzy tečou, myšlenky bolí, při pomyšlení na cokoli. Ať už se to změní...ať přejde bolest, ať cítím na rtech, jak úsměv kůži mou napíná, ať mozek můj vypne a zapomíná ... Kde přátelé tví jsou, když Ti právě úsměv schází?? Člověk je právě v tuhle chvíli nenachází.
Snad proto slovo "přítel" pro mě dávno není.
Přítel, láska...zbyl mi jen pocit strachu, strach z toho co bude, až otevřu oči znovu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucy H. Lucy H. | E-mail | Web | 3. prosince 2005 v 21:09 | Reagovat

Tohle je opravdu nádherný... Přesně vím jak se cítíš... vždyť i ty jsi četla "můj" příběh u mě na stránkách... Láska... bolí... člověk si díky ní připadá ... ztraceně, mizerně, pláče, trpí... pak ale přijde jedna chvilička štěstí a ta nám dá cestu jít zase o kus dál... Nikdy nesmíme ztratit naději a já věřím, že ty ji neztratíš a že půjdeš dál za svým světlem... a to ti vrátí šťastný úsměv na rty.

2 Hanna Hanna | 3. prosince 2005 v 21:51 | Reagovat

Ano, pro tu chvíli štěstí stojí žít a stojí za to jít dál. Stojí to za tu bolest.

Vše má svůj čas. Úsměv je pro mě silnější než pláč. Dík

3 Lucy H. Lucy H. | E-mail | Web | 4. prosince 2005 v 8:45 | Reagovat

Není zač... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama