Hanna...in love...

Prosinec 2005

2005/2006

31. prosince 2005 v 18:11 | Hanna
Tak a za chvíli se vrhnu do tý šance, co jsem poskytla. Vkročím do Nového roku, jako do druhé šance. Vy každej, kdo jste šanci ať už dostal nebo poskytl, se snažte ji využít co nejlépe. Tento rok mi poskytl určitě hodně šancí, některé jsem promarnila, některé využila a letos se budu snažit využít jich co nejvíce.
Buďte takoví, jaký jste. A snažte se být lepší a lepší. Člověk, který za něco stojí, neustále za něčím jde. A tak jděte, jděte si za štěstím. Jděte si pro něj. A nezapomeňte na své přátele, nikdy na ně nezapomeňte a říkejte druhým, jak jsou pro vás důležití. Člověka to nejen potěší, ale ukážete mu tím, že ho potřebujete a že jste tu pro něj. A říkejte své pocity nahlas. Říkejte je druhým a rozdávejte lásku. A tak to zkrátim ...zkrátka :) buďte v příštím roce šťastni a ať se vám vyplní vaše sny.

Rok je rok

30. prosince 2005 v 0:28 | Hanna |  Myšlenky v euforii
Tak jsem dnes neplánovaně..fakt neplánovaně šla s kámoškama na jedno..a přišla ještě jedna slešna, co je mi stále hodně blízko a vždycky bude, ještě se svym bráchou. A pohoda večer. Než teda mi přišla ta sms. Ale to je jedno. Hospůdka celkem naplněná a ke stolu příde slečna a pofídá: "Petro, poď na paňáka...víš, že jsem to slíbila, že to otočim...je to sice rok, ale já svý sliby plnim!" Mimochodem, ta holčina ještě před tím, než jsme uzavřely mír zbušila mou kámošku s důvodem, že mě již 5 let nesnáší. Kdysi jsem si to s ní šla vyřídit. Nakonec to skončilo tak, že jsme na baru usedly a jak dvě starý kámošky popíjely a ještě mě vedla domu...:) Docela se vzhledově opětně změnila a dneska mě tím opětně překvapila. Ale to, že jí zbušila jí stejně nikdy neodpustím.

co bude dál

30. prosince 2005 v 0:15 | Hanna |  Bolest
Napsal jen: Srdce mě bolí...hrozně moc!!! nevim co napsat...miluju tě!

Najednou...

28. prosince 2005 v 16:54 | Hanna |  Bolest
Najednou mě přestalo vše bavit...jako by se mi vše zdálo, najednou mám slzy v očích, aniž by to za to stálo. Najednou je všude kolem tma, i když je bílo, najednou nevěřím sobě a svým očím a nevím co to způsobilo. Najednou mám strach sedět vedle tebe, najednou jsi cizí a to štve mě. Najednou jako by se přestal svět točit, najednou chci tuhle kapitolu přeskočit.

Proč nejde říct

27. prosince 2005 v 23:12 | Hanna |  Bolest
I´m sad...I´m so sad...
Jednat, musim jednat. Všechno si v hlavě srovnat.
Pauza...co to je za slovo. Co jsem to použila? Má to tak být? No tak to poznam, jestli jo.
Jenže když spolu budem...tohle už se nezlepší...tyhle hádky poběží stále dokola, jako ty poslední tři měsíce. Tak proč nejde říct...
-----------------------------------------------------------------------------------------------------
Ale musím říct DÍKY...i když si myslíte, že přátelé se na vás vykašlali...asi tu opravdu stále bude někdo, pokaždý tu bude alespoň ta jedna duše, co pomůže. A nezáleží jestli je u vás, jestli vás zná od mala, nebo jen chvíli, nebo vás osobně vůbec nezná....na tom prostě nezáleží...člověk může prostě v určitých chvílích věřit i lidem na druhym konci drátu :) a já teď děkuju a hodně děkuju. Tohle jsou pro mě skutky, který nikdy nezapomínam. Budou ve mě vrytý napořád...
Proto já taky ... teda doufam...že svým bližním jsem k dispozici non stop...a budu vždycky chtít být...
Dík Mambo

Konečně správná zima

27. prosince 2005 v 18:42 | hanna
Tak včera jsem šla do hospůdky a popadával snížek. Odcházím z hospody a jsou tu tunky sněhu. Domu jsem vlivem kamaládů přišla mokrá, ale rozradostněná. Zvedli mi náladu. Od toho jsou pro mě významní a tak potřební. Když Marcelka vyprávěla akci, jak doma suší dřevo na kotli a jak už tam bylo tři dny a jednou když ležela v posteli, cítila divnej smrad a tak otevřela dveře a před ní bílo, tak si zacpala nos a běží dolů po schodech, tam vidí hořet ty dřeva a ne, že by začala hasit, běžela do ložnice a křičí na rodiče: "Vy tady sedíte a vono hořííí!!!" poté se naše Marcelka ujala hašení, běžela pro lavor a naplnila ho vodou...když zbystřila, jak její sestra Jana ji předběhla s kýblem, dohnala ji, odstrčila a doslova mrskla tu vodu do ohně. No a tak se Marcelka stala hasičem :) nee, ale byly jsme včera docela nakoplí a to, jak to ona vyprávěla to nejde popsat. Ale dneska jsem vstala a kouknu z okna a taková peřinaaaa bíláá ... hafo sněhu..hned sem vyběhla ven a s mym hafanem se lítala jak blázen. No a pak procházka s Masoooo a jejim čoklem :)) ne, ale každopádně si ten sníh strašně užívam. A chci jet na hory ve čtvrtek...jen nevim, když sem po tej angíně :(

Tak či tak

27. prosince 2005 v 12:58 | Hanna |  Bolest
Stačí málo a všechno může být naprosto jinak. Z přátelství se může stát nepřátelství, lidé, kteří si ve všem věřili, pomáhali si, se najednou nemůžou ani vidět, nepozdraví se, chodí kolem sebe jako neznámí lidé, ale v každém tom srdci, v tom člověku...nikdy ten člověk nebude cizí jen proto, že se změnil, že se stalo něco, pročež se pohádali a tak...vždycky když půjde ten člověk okolo, budete cítit zlváštní pocit i přes tu všechnu nenávist, co v sobě máte. I když to neznam, nemám takového nepřítele, takže to je jen moje dedukce. Ale myslím, že u mě by to fungovalo. Všechny ty vzpomínky by mi nikdy nedovolili v hlouby duše toho člověka nenávidět. To už by muselo bejt fakt něco tragickýho.
Z pravdy se v mžiku může stát lež. Člověk, který si neustále vymýšlí, sám nakonec té lži věří a pak už mu ani nepříde, že lže. Každý člověk, co se přetváří, je lhář. Když si vezmu sebe, tak jsem taky párkrát byla lhář, ale teď už ne, teď už nechci.
A v neposlední řadě? Láska - nenávist...o tomhle bych se včera fakt rozepsala...Někdy vás chování druhé polovičky tak vyvede z míry, že mám pocit něčeho nepopsatelnýho, ale vůbec se to lásce nepodobá. A když si toho začnu všímat víc, tak to tak přece nemá být. Přece nemůžu milovat a nenávidět zároveň...To asi není vztah, který by měl tak dál pokračovat. Jenže, když to vím, když vím, že si nedovedu představit život s ním, tak stále přes všechno zlý nedovedu říct KONEC, DÁL UŽ NE. Ale nejde to. Strach? Možná. Samota? Ta mi připadne občas i s ním, takže samoty se asi tolik nebojim. Tak co v tom je, zvyk? Láska ze zvyku? Hm, to nezní moc hezky. A nechci mít takový vzpomínky na Vánoce.

Pauza

25. prosince 2005 v 19:51 | Hanna
Tak dneska byl konečně den beze spěchu. Konečně taková pohoda. Vzala jsem autíčko a Leničku a jely jsme se jen tak projet. Nejprve jsme tedy jely natankovat a hned na začátku našeho vejletu sem dostala výtlem jakej dlouho ne...( jelikož jsem slečna a ..no nebudu to tady okecávat, zkrátka při tankování do mé škodofčičky mi musí pomoci ti, co tomu rozumí :) ) a tak jsem dojela před ten přístroj, co dá šťávu do mého autíčka, vysedla jsem...a tak koukám na to auto a na tu krabici a copa se mi nestane...moje tankovací díra nikde...řikam, Leni ...já musim z druhý strany...takže hned výtlem.
Mno tak sem přeparkovala a šly jsme to dovnitř šéfnout...otevřou se dveře a co nevidím..tankovací mistr sedí na židli s nohama nahoře a čučí na bednu...tak jsme se jen uculily a řikame mu, jestli by nám to pomohl. A on stále koukal na bednu a zakřičí: "Zrovna tééď???!!" a my jenom nechápavě..a ptáme se co tam dávaj pěknýho...a on: "HARRY DU DO BARÁKU!!" ...tak z toho sme měly další výtlem. Pak se teda po chvíli zvedl a pomohl mi. A to je můj zážitek z benzínové pumpy *3*
A pak jsme se projížděly a hledaly kam pojedem...a našly...a prostě tečka...čajíček, cukroví, filmeček, muzika...prostě happy end a skvělej den dneska.

prochajda

24. prosince 2005 v 18:10 | Hanna
Když nepřišel sníh za námi, vydala se Haničta s kamalády hledat sníh někam jinam. Našla jsem tuto postavu. Kdo se za tím vším skrývá stále ještě není vyšetřeno. O dopadení pachatele Vás budeme informovat :)
A čípak je tohle šlápotka?? Mno nejsem znalec...ako srna to vyzerá
A tady ... tady to je náš kostel...*30* sem du dneska na půlnoční...

stromeček

24. prosince 2005 v 9:47 | hanna
Dneska když jsem v noci zavírala oči a znovu je otevřela, vybavilo se mi, když jsem byla malá, jak jsme měli vánoční stromeček v dětskym pokoji, přímo naproti mé posteli a celou noc mi svítil a já na něj pořád koukala a pohled na dárky, že až ráno vstanu, hned si s nimi budu hrát mě hřál na duši. Posledních pár let máme stromeček v obýváku...mě už se do pokoje nevejde :) a tak už nekoukám na ty světýlka, který pro mě znamenají klid, pohodu...koukám do tmy a čekám na světlo...tak je to asi celej život.

Neska hjo

23. prosince 2005 v 19:46 | Hanna
Mno tak dnešek byl docela dobrej den...zajela jsem si do Plzně, srazily jsme se s pár spolužačkama, pokecaly jsme, kafíčko, pivečko, dárečky... Mam ty lidičky fakt ráda, fakt moc. Prostě se s nima zasměju a Lenušky hláška ze dneška, že jí je Ježíšek u pr****, že je to stejně maminka...mi celkem pobavila. Ovšem Léňa má stejně poslední dobou dobrý hlášky a taky jsem s ní trávila poslední dobou dost času, vlastně je rak jako já...i když na jednu stranu zase trochu jinej rak než jsem já...ale stejně si s ní rozumim a je ve mě zarytá :) a povídaly jsme si o večerníčkách...a o kouzelnej školce, ani jedna jsme si nemohly vybavit, jak se to jmenovalo, když jsme byly malý...a vzpomněly jsme si na "MAGIUM", což řekla samozřejmě Lenča, načež jsem jí řekla, že to nebyl žádnej Magium ale MAGION...a že to uváděl Peteřík...a to jsem byla za magora zase já, jelikož ne Peteřík, ale Jančařík...no booože :)) stane se... nu a pak pěkně vláčkem zase domů, domů do tepla na večerníček...podívat se co zase provádí Trautenberk za alutrie

Chudák kapřík :(

21. prosince 2005 v 22:38 | Hanna
Tak tohle je samozřejmě také jedna z tradic Vánoc...i když ho jím, tak i přesto když to vezmu z té druhé strany, že ho někdo bací po hlavince a my se s nim ládujem při štědrovečerní večeři je nechutné. Kolik takových kapříků přijde o Vánocích o život. Když chodím v létě kolem rybníka a oni si tam nevědomky plují a vykukují hřbetem nad hladinou a najednou mi leží na talíři.
Kapřík je vlastně dobrej chudák. Ale tak to bysme byli všichni býložravci, kdybychom se zabývali tímto. Každej jí vepřový, hovězí, ... Každej papá zvířátka...zvířátka taky papaj sebe. Je to prostě holt koloběh. Jen letos jsem se zúčastnila poprvé kuchání kapříka. Proto asi jsem se nad tím pozastavila.
A zbyla z něj jen dušička :(((

PRO MAMBU :)

21. prosince 2005 v 20:47 | Hanna
Milá mambičko...přeji Ti krásné Vánoce a spoustu "TAKOVÝCH" veselých ponožtiček!! :)
PS: Tyhle jsou moje...pletené *3*

ááááá

21. prosince 2005 v 12:20 | Hanna
JEžiš marjáá, kolik je hodin...??? Nikdy jsem nebyla zděšenější po probuzení :) Jsem ani nevěděla, čí jsem. Jestli jsem měla mámě přijít naproti pro nákup, to by byl céres. No šmarjá, takhle dlouho jsem nespala dobrejch pár let. TO PROTO, ŽE TU NENI NIKDO, KDO BY MI BUDIL...VID MAMI :)

ano radost :)

20. prosince 2005 v 22:23 | Hanna
Mno tak teď můžu říct, že ten pocit před tím, než jsem jela byl dobrej...jelikož asi fakt radost :) Radost z některejch lidiček opravdu byla. Hned jsem musela fotit...hned mít ty lidi doma...a ve špatnejch chvílích si je prohlídnout a usmát se...usmát se do blbýho monitoru, na člověka, kterej o tom nemá ani páru, že se na něj culíte...ale mě to pomáhá...hodně mi to pomáhá.
Ale ta mrcha to dnes ukončila dřív...ukončila předposlední nácvik..když se tam každej motá jak chce, vůbec nevim jak to bude vypadat, až bude hrát jen hudba a ona do toho nebude řvát...ani to snad radši nechci vidět :) a skončí si o 20 minut dřív..no a taková peníz po nás chtít!!!! tss :)
A pak jsem šla poprvé na zkoušku s těma klukama, co s nima máme maturák..maj totiž kapelku a budou hrát na maturáku po 12 hodině...tak, že si s nima jako něco zazpívam...ehm...no asi budu muset hodně pít, abych se na Radka naladila (smích), ale jinak to bylo dobrý...hlavně ten bubeník, co byl bacilonosičem žloutenky, která teď propukla na jejich škole...ten fakt válel..zase po čase někdo, kdo mi naprosto nadchnul...tak jsem na to zvědavá, co z toho vyleze...a asi si říznu parádní ostudu, ale vem to čert, holt si naši nasadí pytlíky na hlavu a muj chalán si mě nebude večer všímat...no bóže..sranda musí bejt :)

radost??

20. prosince 2005 v 11:27 | Hanna
Tak dneska uvidim konečně po čase ty lidičky z mé třídy. Jen nevím, po tom, co se tam prý všechno odehrálo, jestli se mám teda těšit, nebo ne?! Ostatně uvnitř se teda fakt těšim, je vidět, že někteří mi vážně chybí a to si nedokážu představit ten pocit za půl roku, až se všichni rozprchneme do světa...:(
Mám vycházky a tak pojedu na nácviky, na předposlední nácviky, co nás čekají. Uteklo to, strašně moc. Když si vzpomenu, že jsme první tři nácviky nedělali nic, protože jsme ještě nebyli dohodnutí na hudbě :)) a teď už je tu konec. Konec před tím večerem, kde stejně nebude pár z mých nejoblíbenějších učitelů...z toho ještě teďka nemůžu. Noo nic, du si dát čajík, spaní se mi nějak protáhlo a ve 2 START do tělocvičny. Pak mi čeká zkouška s klukama, co budou hrát chvíli na maturáku, jestli z toho něco bude, tak si s nima zazpívam, když ne, tak rychle zdrhnu a půjdu nakoupit nějaké dárky, jelikož ta angína, mi fakt ve spoustě věcí hrozně zbrzdila...tak kdo chce ještě dárek, když už budu v tom opojení??? :)

Sen

19. prosince 2005 v 13:04 | Hanna
Dneska se mi zdál takovej živej sen. Jen si ho bohužel nevybavim celej, ale tu hlavní část teda vim.
Někde vysoko v horách, nejspíš, v takovejch serpentýnách jsem se honila v autě s nějakým klukem. Měla jsem bordový BMW a jeli jsme fakt rychle. Právě to poslední co si pamatuju je, že jedeme po rovině, jenže najednou velmi prudká zatáčka, kterou jsem nevytočila..auto prolítlo přes svodidla, ale já se z něj dostala ven, nevím jak, ale dostala..a za svodidlama jsem se visela dolů...držela jsem se na nějakym útesu...jenže v tom jsem otevřela oči, tak nevím, jestli jsem spadla...

Lžíce

16. prosince 2005 v 19:00 | Hanna |  Fotešky
......ale nebyla to jen obyčejná lžíce....

Malý princ

16. prosince 2005 v 16:35 | Hanna
Správně vidíme jen srdcem.
Co je důležité, je očím neviditelné.

Prázdnota

14. prosince 2005 v 19:56 | Hanna |  Bolest
Co je zase za pocit ve mě. Hroznej, nepopsatelnej. Člověku teoreticky nic nechybí a přece je ve mě takový prázdno. Že všechno se mi jeví takový nenaplněný. Láska a přátelství.
Nic z toho není, tak jak bych chtěla. Teď mi to vadí. Hodně mi to vadí, jenže teď jsem nemocná a mam hroznou chuť s tim něco udělat osobně...a nemůžu.
Nechci to takhle. Prostě dávam do citů všechno...a ten, kdo je opětuje tomu nedává to, co já hledam.
Prázdno ve mě. Tma.
Chci alespoň kousek světla.